Vzali jsme to z gruntu a nechali se inspirovat těmi kurňa nejvíc největšími skoky a v rámci možností naše krtince nahrnuli tak, aby se mohla zvyšovat úroveň třebíčského ježdění a tento sport, tak posunout opět daleko více do podvědomí našich spoluobčanů.

Jako vždy tu nastalo pravidlo, kdo nejlíp jezdí, nejmíň maká a hodně mluví, pak proběhla výměna názorů, Strník rozdal lopaty a mohlo se začít lopatit. Když ti nejmladší již šli spát, starší zůstali a místo rezavého moku ještě plácali lopatama do setmění.

Jakmile bylo doplácáno, ještě jsme dirty zalili, aby nám přes noc neuschly a přikryly je kobercovou peřinou. To pak člověk vidí jak to pěkně roste před očima.